Vlasta Geryková: Naše škola je místem pro všechny (Příběh k Ceně inspirace 2022 – ZŠ Floriána Bayera, Kopřivnice)

Vlasta Geryková vede kopřivnickou ZŠ Floriána Bayera. Její žáky, pedogogy i rodiče a širší komunitu kolem školy dlouhodobě směřuje  k větší pozornosti k multikulturním a globálním tématům. Tíhla k nim ještě předtím, než se její škola před třinácti lety – jako jedna z prvních v České republice – stala Světovou školou.

Základní škola Floriána Bayera je v mnohém nevšední. Žáci při hodinách vaří pokrmy z celého světa, pořádají módní přehlídky, tvoří účesy typické pro africký nebo asijský kontinent, tančí i vyrábějí – třeba ekopokladničky. Rodiče jsou namísto třídních schůzek zváni do Filmové kavárny, kde se mohou seznámit s výsledky práce svých dětí, zhlédnout dokumentární filmy nebo si popovídat s pedagogy nad fair trade kávou. Ředitelka školy, a nyní už i její pedagogové, věří, že globální témata a multikulturní výchova mají velký potenciál naučit děti respektu k druhým, toleranci k jinakosti i spolupráci a vzájemné komunikaci. Na mnoha příkladech si již vyzkoušeli, že žákům se nejlépe poznává jim blízký i vzdálenější svět prožitkově, když vzdělávání probíhá hravým, nenásilným způsobem a žáci sami si vybírají, jak k němu přistoupit.

Fair trade? O co jde?
Vlasta Geryková si sama není moc jistá, jestli raději řediteluje, nebo učí. Jisté je, že do obojího od začátku vnesla celou řadu netradičních přístupů. Pod její taktovkou se do výuky začala dostávat globální, rozvojová i etická témata a do školního vzdělávacího programu školy byly zařazeny předměty jako Multikulturní výchova a Ochrana životního prostředí – a to v době, kdy byla tato problematika probírána okrajově jak ve školách, tak mimo ně. Krátce po zapojení do programu Světová škola vznikl ve škole ze zástupců tříd školní světový tým. Ten se vzápětí pustil do svého prvního tématu. Byla jím problematika fair trade. Ve svém okolí se členové týmu nejdříve setkávali s neznalostí a překvapením oslovených. „Tehdy to byla opravdu rarita, v roce 2009 tu toho o fair trade nikdo moc nevěděl. Když jsme se školním světovým týmem přišli do obchodu, a ptali se, jestli mají tento sortiment, dívali se na nás a nikdo nevěděl, o co jde,“ líčí Vlasta Geryková počátky snažení světového týmu. Následovaly první školní prezentace, ukázky, ochutnávky, výstavy, rukodělné dílny… Žáci na sebe byli hrdí, když viděli, jaký efekt jejich osvětové akce mají nejen na spolužáky a rodiče, ale i na samotné kopřivnické prodejny, které postupně začaly do nabídky zařazovat fair trade výrobky. Každým rokem se v globální i etické výchově nabalovala další témata jako chudoba a dětská práce, násilí ve světě, rovnost ve vzdělání i jeho význam pro člověka v různých částech světa. Světový tým rostl a obměňoval se a povědomí o palčivých problémech na naší planetě se šířilo i do širší komunity a dalších škol, které se nechaly inspirovat k podobným aktivitám.

Každý má právo na úspěch

Paní ředitelka přiznává, že to, že se škola začala profilovat jako multikulturní místo plné zážitkového učení, do velké míry vyplynulo i ze složení žáků školy. Už v té době do ní docházeli romští žáci i děti cizinců. Zabývat se jinými národnostmi, kulturou, zvyky a tradicemi tedy považovala za nutnost. Zároveň je na škole integrováno velké množství žáků se speciálními vzdělávacími potřebami – dětí s autismem, LMD, vadami řeči, dysfázií. „Byli jsme vyčleňováni z různých programů a celostátních i jiných soutěží. Říkali nám, to není pro vás, to vaši žáci nezvládnou. Ale různé metody a způsoby se vždycky dají přizpůsobit možnostem a schopnostem žáků, aby to zvládli,“ popisuje ředitelka své odhodlání zapojovat do aktivit Světové školy i děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

I někteří pedagogové měli z počátku obavy, jak budou někteří žáci neznámou problematiku globálních problémů zvládat. Prožitkové a projektové učení se v tom brzy ukázaly jako vhodný přístup. Žáci projevovali velkou píli i nadšení při vyrábění náramků nebo prstýnků, malování na kameny, sledování dokumentárních filmů. Postupně také získávali sebevědomí a zbavovali se strachu z toho, že něco udělají špatně. Zjistili, že dokáží tvořit, zvládnou připravit výstupy, odprezentovat i složité téma nebo zaujmout svou roli v třídním projektu. „Zapojení do projektů je pro žáky jedna z možností, jak zažít úspěch – v běžném učení ho mnohdy nezažijí. Škola je místo pro všechny, každý si tu může vybrat to své, do čeho se zapojí,“ vykresluje ředitelka, jak žáci hledají své role ve škole i kolektivu. Jeden žák tíhne k tomu organizovat, druhý nakreslí pozvánky, další obchází třídy a komunikuje, co si vybrali za výrobek, někdo nacvičuje prezentaci. Dodává, že žáci si tak mnohdy ani nevšimnou, čemu všemu se při tom učí: „Posouvá je to do života, zvyšuje se jim sebevědomí. Učí se spolupracovat, musí spolu komunikovat, rozvíjí mluvený projev. Jsem vděčna, že z projektů nejsou žádní naši žáci vyčleněni.“

Všichni na jedné vlně

Inovativní přístupy ke vzdělávání a nabízeným tématům se promítají i do života celé školy a rodin žáků. Při už zmíněných Filmových kavárnách se na takzvaných triádách setkávají žák – pedagog – rodič. Uvolněné prostředí a nevšední formát tak otvírají dveře do školy i rodinám, které se do školní budovy pro informace o hodnocení či prospěchu svých dětí obvykle příliš nehrnou. „Tito rodiče přijdou do školy rádi, když vidí své děti něco dělat. Na klasické schůzky by spíše nepřišli. Takto jsou pyšní, když vidí své děti, jak tančí, prezentují, něco vytváří. Zjistí, co ve škole dělají, jakým způsobem se učí. Mohou konzultovat s pedagogy neformálně u stolečků, vše si řeknou, žáci se mohou vyjádřit a předchází se tak nedorozuměním,“ popisuje Vlasta Geryková výhody začlenění rodin žáků do světových akcí.

Díky Filmovým kavárnám i účasti rodičů na rukodělných dílnách i charitativních a osvětových akcích se podařilo vytvořit vstřícné prostředí pro celou komunitu, která se okolo školy pohybuje. „Všichni jsou na jedné vlně. Rodiče, ať už jsou z majority nebo minority, se jeden druhého přestali bát. Sžívají se rodiče, sžívají se i děti,“ raduje se z atmosféry těchto setkání ředitelka.

Společně tak mohou při různých příležitostech ochutnávat české, romské, bulharské a v současné době i ukrajinské pokrmy, a přitom se učit toleranci a respektu k jinakosti, dozvídat se mnoho nového o ostatních. „Nebudeme říkat, že to nepůjde, pojďme se bavit o tom, proč to půjde,“ svěřuje se Vlasta Geryková se svým celoživotním mottem, které se jí dlouhodobě daří předávat v kopřivnické škole.

Alena Schagen